„Táhlo mi na čtyřicet. Chtěl jsem tohle dělat dalších dvacet let?“

Adame, tvoje profesní cesta je neuvěřitelně pestrá. Jak se kuchař dostane k opravování lodních motorů a nakonec k datům? 😄

Neměl jsem od začátku jasně danou kariéru, které bych se držel dalších třicet let. Vlastně jsem nikdy nebyl studijní typ. Vystudoval jsem hotelovku, dlouho se pohyboval hlavně v gastru a kuchyni ale párkrát jsem si „od plotny“ odskočil jinam. Dělal jsem realiťáka, pracoval na recepci… Zkrátka jsem se hledal.

Pak přišel covid, gastro dostalo pořádnou ránu a já se přesunul k servisu lodí, které byly mým koníčkem. Tam jsem zůstal pět let.

Dnešní lodní motory a vodní skútry už se ale neopravují jen šroubovákem – připojíš diagnostiku, vyčteš data o chodu motoru a hledáš problém v nich. Starší kolegové s počítači občas bojovali, takže tahle agenda postupně padala na mě – a to mě paradoxně přivedlo blíž k počítačům.

Kdy ses poprvé otevřel myšlence, že by tě IT mohlo živit?

Nevybavuju si okamžik, kdy bych se ráno probudil a řekl si: „Tak, a od zítřka budu dělat v IT.“ Spíš mi postupně docházelo, že mě baví řešení problémů, logika a práce, kde člověk musí přemýšlet.

V servisu jsem narazil na strop. Firma se moc neposouvala, já taky ne. Platově jsem byl prakticky na maximu a kariérně jsem mohl čekat maximálně na to, až jednou půjde vedoucí servisu do důchodu a třeba po něm převezmu místo. 😄

Táhlo mi na 40 a říkal jsem si: Fakt tady chci dalších dvacet let opravovat vodní skútry? Ani náhodou. A tak jsem začal zkoumat možnosti a hledat kurzy… Ve 36 letech, se dvěma dětmi. Prostě ideální chvíle začít od nuly. 😅

Bál ses toho, že už je možná pozdě na takové zmáčknutí tlačítka „restart“?

Pozdě ani ne, ale cítil jsem, že bez formálního vzdělání a praxe budu muset máknout o to víc.

Navíc už jsem práci nevybíral jen podle toho, co mě bude bavit, ale kde se vidím dlouhodobě a jak chci fungovat dalších deset, dvacet let. Na IT mě lákala hlavně flexibilita, home office, možnost nebýt každý den někde fyzicky od–do. A taky to, že tam není jeden finanční strop, ke kterému dojdu a konec. Je pořád kam se posouvat.

Nakonec ses rozhodl pro studium Datového analytika s Pythonem, našeho nejkomplexnějšího kurzu na 6 měsíců. Proč právě tenhle kurz?

Z mého mini průzkumu mi vypadly 2 možné cesty. Buď datový analytik, nebo tester. Cesta ke kariéře vývojáře mi připadala delší a nebyl jsem si jistý, že by mi to sedlo.

Mám za sebou roky praxe v úplně jiných oborech, takže jsem chtěl naskočit do komplexního kurzu, který má váhu a ukáže, že to se změnou myslím vážně. Nechtěl jsem žádný víkendový rychlokurz.

Rozhodly hlavně recenze a forma výuky – pracoval jsem u toho na full-time, takže jsem si nemohl dovolit prezenční kurz. Online výuka v ENGETU pro mě byla skoubitelná s prací. No a jako bonus ENGETO tehdy nabízelo možnost nechat si proplatit kurz od Úřadu práce přes dotaci Jsem v kurzu.

Chápu to správně, že jsi v kurzu začínal úplně od nuly?

Neuměl jsem vůbec nic, co by se jen vzdáleně dalo označit za IT dovednost… 😀 Základním ovládáním PC dneska člověk nikoho neohromí. Takže Python, SQL a celý ten svět kolem byly pro mě nové.

Před kurzem jsem sice zvažoval, že si nastuduju aspoň něco předem. Ale to jsem pak zavrhnul, ať si v tom neudělám akorát větší guláš. 😀 Takže jo, jel jsem od začátku s čistým štítem a ničím nepolíbený.

Jak náročné to pro tebe bylo? Šlo ti to přirozeně, nebo přišly i momenty typu „proč jsem si tohle proboha udělal“? 😄

Bylo to určitě náročné, ale dalo se to zvládnout. Každou středu večer, kdy probíhaly živé webináře, jsem utíkal z práce dřív, večeři jedl u počítače a o pauze jsem odbíhal uspávat děti. Do toho jsem po večerech makal na projektech, abych získal certifikát.

Už během studia tě to začalo táhnout spíš k datovému inženýrství než k analýze. Proč právě tenhle směr?  

Uvědomil jsem si, že mě mnohem víc baví hrabat se v datech a řešit integrace na pozadí, než vytvářet hezké grafy a barevné dashboardy. Zajímalo mě, odkud data přicházejí, jak se zpracovávají, jak se přesouvají mezi systémy a jak to celé zautomatizovat.

„Kurz sice skončil, ale učení ne.“

Co následovalo po kurzu a získání certifikátu? Myslím tím to období mezi „mám základy“ a „někdo mi za ně začne platit“.

Pokračoval jsem v učení. Pokud chceš změnit obor, kurz může být skvělý odrazový můstek. Ale samotný certifikát z tebe datového inženýra neudělá.

Postupně jsem se díky požadavkům v inzerátech dostával k dalším technologiím a snažil se pochopit, co firmy od lidí v datových rolích skutečně očekávají. Udělal jsem si třeba pár menších kurzů od IBM. Čím dál víc mě zajímala infrastruktura kolem dat – databáze, cloud, pipeline, automatizace. Takže jsem si začal rozšiřovat znalosti tímhle směrem. A začal posílat první CVčka.

Měl jsi sice pořád stabilní práci v servisu, takže jsi na to úplně netlačil, ale přesto – jak přesně vypadala ta realita hledání první IT role? A kolik času ti to zabralo?

Bylo to náročný, hlavně časově. Vyladil jsem si LinkedIn, psal náborářům a reagoval na inzeráty. Ty často byly bez odpovědi. Několikrát jsem taky vypracoval nějaký domácí úkol nebo postoupil do dalšího kola. A pak často přišlo další ticho. Člověk se zkrátka musí obrnit trpělivostí. I když to se snáz řekne, než udělá. 😀

„Plán A byl datový inženýr. Plán B? Přejít do inženýrství po 2–3 letech z jiné juniorní datové pozice.“

Hlásil ses rovnou na data engineer pozice? Ptám se, protože když se člověk podívá na některé inzeráty, seznam požadavků dokáže vyděsit i lidi, kteří už v IT nějakou dobu jsou. 😁

Hlásil jsem se na ně téměř od začátku, i když jsem věděl, že zdaleka neumím všechno. Měl jsem ale základy, chuť se učit a dokázal jsem ukázat, že nad problémy přemýšlím.

Strategii jsem ale změnil hned několikrát. 😅 Nejdřív jsem reagoval skoro na všechno, pak jsem si už cíleně vybíral, co kam pošlu a omezil to…

V praxi jsem navíc rychle zjistil, že firmy mají v požadavcích a názvech pozic docela chaos. Někdy inzerát na analytika ve skutečnosti odpovídá inženýrovi, jindy hledají inženýra, ale chtějí po něm jen kreslení barevných dashboardů. Zkoušel jsem i role jako Data QA nebo Admin Data Warehouse.

Kdyby to nevyšlo, byl jsem připravený začít na 2–3 roky jako datový analytik a posunout se směrem k datové infrastruktuře až časem.

Záložní plán ale nakonec nebyl potřeba. Pak totiž přišla nabídka z Publicis Groupe Czech Republic, kde od dubna 2026 působíš jako Data Engineer. 😍 Povíš nám v kostce, čím se firma zabývá a jaká je tvoje role?

Publicis Groupe je třetí největší komunikační skupina na světě – zabývá se hlavně reklamou a PR a jen v Praze je nás kolem 500. Já působím v technickém týmu. Vedle správy datové infrastruktury se dostávám i k vývoji interních nástrojů nebo miniaplikací. Je toho hodně a pořád se učím.

„Azure, Databricks, Keboola…“

Prásknul jsi na sebe, že tvůj nástup byl ale docela divoký, je to tak?

To jo! V nové práci jsem strávil přesně 3 dny a pak jsem odletěl na měsíc na dovolenou na Srí Lanku. Měl jsem to naplánované už dlouho dopředu a ve firmě s tím naštěstí byli v pohodě.

Zkušební doba se mi pak kvůli tomu protáhla ze 3 měsíců na 4, takže jsem byl o to dýl v napětí. 😁 Celou tu dobu jsem prožíval s obrovským respektem a pokorou, jestli to zvládnu. Nakonec jsem se ale stresoval zbytečně a dobře to dopadlo.

V nové práci jsi už 6 měsíců. Jak velký skok to pro tebe za tu dobu byl?

Obrovský. 💪

Můj onboarding probíhal stylem: „Skoč do vody a plav“. Kolegové ale byli strašně nápomocní, hodně mi pomáhala i interní dokumentace (případně AI). První měsíce jsem intenzivně studoval po večerech i po práci. Dnes už se orientuju mnohem líp. Věci, které mi dřív trvaly půl dne, mám dneska hotové za hodinu.

Zároveň mám ale pořád pocit, že jsem teprve na začátku. Je to takové to klasické: „Čím víc toho umíš, tím víc vidíš, kolik toho ještě neumíš“. V IT totiž žádné „hotovo“ neexistuje. Cloud, databáze, architektura, optimalizace, nové nástroje… pořád se objevuje něco dalšího.

Sžívat ses nemusel jen s technologiemi, ale i s novým prostředím. Byl to po letech manuální práce v terénu šok?

Byl to pro mě úplně nový svět. Musel jsem se naučit fungovat v open space a zvyknout si, že se všechno řeší přes Teams (běžná komunikace, schůzky) a že velká část práce je vlastně řízení procesů – tickety, schvalování apod. Dřív jsem byl zvyklý vyřídit věci osobně nebo po telefonu a hlavně na začátku jsem tápal v tom, na koho se s čím obrátit a co můžu rozhodnout sám. Ale už si to sedá.

Na druhou stranu, na práci z domu jsem si zvykl okamžitě. Teď se snažím chodit do kanceláře tak dvakrát týdně.

Co vlastně celý den jako Data Engineer děláš? Představ si, že to vysvětluješ někomu, kdo o téhle pozici slyší poprvé.

Data jsou dneska všude, ale často jsou rozházená v různých systémech a v podobě, ve které se s nimi nedá pracovat. Je v nich zkrátka čurbes. A mojí prací je zjednodušeně zařídit, aby se dostala tam, kam mají, ve správné podobě a ideálně automaticky.

V týmu vytváříme a udržujeme datové pipeline – procesy, které data načtou z různých marketingových systémů, vyčistí je, transformují a uloží na jedno místo. My inženýři jsme takoví „strážci databází“ – děláme tu „špinavou práci“ na pozadí, aby datoví analytici dostali už krásně připravená data a mohli na nich rovnou stavět grafy a reporty.

Baví mě ta logika, automatizace, hledání efektivního řešení a to, že za svojí prací vidím reálný smysl.

S jakými technologiemi teď reálně nejvíc pracuješ?

Původně jsem si myslel, že budu neustále psát skripty v Pythonu přes VS Code a používat všechny možné knihovny. V reálu ale dělám hlavně v Keboole, Databricksu a Azure nástrojích – používáme Azure Data Factory, Azure SQL Database nebo Blob Storage.

S Pythonem a SQL sice pracuju denně, ale spíš v rámci těchto platforem. Hodilo se mi i to, že jsem se v kurzu učil PowerBI a Tableau – sice v nich netvořím reporty, ale potřebuju v nich ta data vidět a kontrolovat si výstupy.

„V IT mám mnohem víc možností, kam se posouvat.“

Když porovnáš práci servisního technika a Data Engineera, v čem je největší rozdíl? A co si do součané role přinášíš?

Prostředí a technologie jsou samozřejmě úplně jiné – jedna práce je manuální, druhá u počítače. Ale základ zůstává stejný: dostaneš problém a musíš přijít na to, jak ho vyřešit. V obou případech musíš pochopit, jak celý systém funguje, zjistit, proč něco neběží tak, jak má, a najít řešení.

Vlastně jsem úplně nezměnil svůj způsob přemýšlení, jen jsem pro něj našel jiné prostředí, které mi dává mnohem víc možností, kam se posouvat.

Z dřívějška si nesu silnou disciplínu, samostatnost a pracovní morálku. Tahle schopnost zatnout zuby, sednout k tomu a prostě to odpracovat mi v IT ohromně pomáhá.

„Nemusíš před změnou kariéry zahodit všechno, co už umíš.“

Když se ohlédneš zpětně, co se ti honí hlavou?

Že změna oboru rozhodně není žádná brnkačka, ale zvládnout se to dá. Celé mi to zabralo asi rok a půl – půl roku kurz a zhruba rok hledání práce, kterému jsem se ale nevěnoval úplně naplno. Věřím, že kdybych na to víc tlačil nebo mířil na klasického datového analytika, našel bych místo dřív. Ale za rok a půl mít kompletně nový job v IT je podle mě super výsledek.

Každopádně vidět na IT jen benefity je hrozně krátkozraké. Není to rychlá cesta a bez chuti na sobě makat to nebude fungovat. Člověka to prostě musí bavit.

A mě to baví, i když je to někdy docela záhul na hlavu i na soustředění a člověk se musí neustále vzdělávat, aby mu neujel vlak. Zároveň mi to ale vyhovuje. Nechtěl jsem změnit obor jen proto, abych se naučil jednu věc a na dalších několik let spadl do stereotypu.

Co bys poradil lidem, kteří o změně kariéry uvažují, ale bojují s pocitem, že do IT nepatří?

Ať se nejdřív podívají na to, co už umí. Může to být analytické přemýšlení, technické uvažování, schopnost učit se, samostatnost nebo komunikace. Všechno tohle v IT využijete.

A IT kurz je ideální způsob, jak si to osahat prakticky. Co nejhoršího se může stát? Zjistí, že je to nebaví. V tom lepším případě najdou novou a naplňující kariéru.

Za mě bych určitě doporučil to minimálně vyzkoušet. Mně je dnes 37, nikdy jsem nebyl studijní typ, ale strašně mě to chytlo. I teď po večerech sedám k vlastním projektům a od kurzu jsem se prakticky nezastavil v rozšiřování obzorů.

Teď se chci hlavně dál rozvíjet v data engineeringu a dostat se na seniorní level. Cloudové platformy a práce s velkými daty mě hrozně baví a je tam obrovské množství věcí, které se můžu naučit. Kam přesně mě to zavede, teď asi nedokážu říct. Ale to mi nevadí – před pár lety by mě taky nenapadlo, že budu stavět datové pipeline v Azure. 😊 Jedno ale vím jistě: nudit se u toho rozhodně nebudu! 😃

Adame, moc díky za upřímné sdílení a držíme ti palce na tvojí další cestě! 💙

A jestli patříš k těm, kteří zvažují kariérní změnu – začni budovat pevné základy a zjisti, kam tě ta cesta zavede. My ti s tím v ENGETU rádi pomůžeme. 😍

Přehled kurzů

Inspiruj se dalšími příběhy. Stojí za to!