Máš pocit, že do IT vlastně nepatříš? Že ostatní vědí víc, učí se rychleji a mají všechno pod kontrolou? Syndrom podvodníka zažívají překvapivě často právě ti, kteří na sobě tvrdě makají a posouvají se dál. Setkávají se s ním junioři, ale nevyhýbá se ani ostříleným profíkům. Proč vzniká, proč je hodně skloňovaný v IT – a jak poznat, kdy tě motivuje k růstu a kdy už ti začíná škodit?
- „Nic neumím a jednou se na to přijde.“
- „Měl jsem jen štěstí.“
- „Na pohovoru jsem je nějak obalamutil.“
- „Ostatní jsou mnohem chytřejší než já.“
- „Každou chvíli někdo zjistí, že sem vlastně nepatřím.“
- „Co když na to nemám?“
Pokud se pohybuješ kolem IT, je dost možné, že ti aspoň jedna podobná věta probleskla hlavou. A možná ne jednou.
Na první pohled to zní rozumně. Chtít se zlepšovat je přece fajn, no ne? 😮 Jenže někdy se za tímhle schovává něco jiného – nepříjemný pocit, kdy člověk pochybuje sám o sobě. Že není dost dobrý. Že ostatní toho vědí víc, mají lepší projekty nebo jsou prostě chytřejší.
Tady někde začíná impostor syndrom – neboli syndrom podvodníka. Podle International Journal of Behavioral Science ho zažije v určité fázi života až 70 % lidí. Dobrá zpráva? Dá se s ním pracovat. 🙏
Imposter syndrom – co to vlastně je
Nejde o diagnózu ani psychickou poruchu. Spíš o způsob myšlení, při kterém pochybuješ o vlastních schopnostech, i když máš dostatek objektivních důkazů, že si vedeš dobře. Úspěchy si vysvětluješ štěstím nebo náhodou. A chyby? Ty berеš jako potvrzení toho, že nestačíš.
Lidé trpící imposter syndromem mají neustálou potřebu dokazovat svoji hodnotu.
Paradox: Tenhle pocit nezažívají ti, kteří nic neumí. Nejčastěji ho znají lidi, kterým na jejich práci záleží, chtějí se posouvat, mají na sebe vysoké nároky a tíhnou k perfekcionismu. Zní to povědomě?
A možná právě proto bývá syndrom podvodníka v IT tak častý. Pohybujeme se totiž v oboru, který odměňuje zvídavost, neustálé učení a schopnost vidět vlastní rezervy.
„Tenhle způsob uvažování dokáže ovlivnit sebevědomí, výkon i spokojenost v práci. A právě v technologických oborech má ideální podmínky k tomu, aby se ‚zabydlel‘ a časem může vést až k vyhoření.
Dřív byl impostor syndrom hlavně o tom, že si člověk nevěřil a porovnával se s kolegy. Dnes se spíš setkávám s tím, že je čím dál těžší poznat, co skutečně umíš. A co je výsledek AI.“
Atraktivita IT spočívá především v potenciálu růstu – a ne v nástupním platu, kdy člověk teprve sbírá potřebné zkušenosti.“
– Lenka Skalická, Talent Acquisition Consultant v CGI & kariérní poradkyně ENGETA
Jak poznáš, že se tě impostor syndrom týká
Každý ho prožívá trochu jinak. Některé projevy se ale opakují velmi často.
- Připisuješ úspěchy náhodě.Podařilo se ti získat vysněnou pozici? „Měli málo kandidátů.“ Pochválil tě klient? „Byl jen slušný.“ Máš za sebou odevzdání náročného projektu? „To bylo spíš štěstí.“ Místo uznání vlastní práce, hledáš důvody, proč za úspěchem určitě nestojí tvoje schopnosti.
- Máš pocit, že nikdy nevíš dost. V IT se pořád objevují nové technologie, frameworky a nástroje. Proto mnoho lidí propadne přesvědčení, že musí znát úplně všechno, než se přihlásí na novou pozici nebo si řeknou o vyšší zodpovědnost. Jenže takový moment většinou nikdy nepřijde.
- Přehnaně se připravuješ. Kontroluješ kód nebo třeba e-mail až obsesivně několikrát za sebou. Trávíš hodiny přípravou na pohovor. Neustále něco studuješ. Ne proto, že by to bylo nutné. Spíš proto, že máš strach udělat chybu.
- Bojíš se ptát. Místo jednoduchého dotazu strávíš několik hodin hledáním odpovědi. Nechceš totiž působit nekompetentně. Jenže právě schopnost zeptat se bývá v profesionálním prostředí známkou zkušenosti, ne slabosti.
- Pochybnosti tě začínají brzdit. Občasné pochyby jsou normální a lidské. Pokud ale kvůli nim odmítáš pracovní příležitosti, bojíš se změnit práci nebo dlouhodobě pochybuješ o každém svém rozhodnutí, je na čase zpozornět.
Proč přichází zrovna ve chvíli, kdy se ti začne dařit
Hodně lidí si myslí, že pochybnosti zmizí jakmile:
- dokončí školu/kurz,
- si sestaví portfolio,
- dostanou první práci v IT
- atd.
Jenže tak jednoduché to bohužel není. Dokud se člověk učí, počítá s tím, že toho hodně neví. Jakmile ale dostane první příležitost, přijde nová otázka: „Co když teď zjistí, že na to vlastně nemám?“
A tenhle kolotoč se opakuje pořád dokola.
| Nová úroveň | Typická pochybnost |
| První práce v IT | „Jsem tu jen díky štěstí.“ |
| První větší projekt | „Co když to celé pokazím?“ / „To by přece zvládl každý.“ |
| Povýšení | „Brzy přijdou na to, že na to nemám.“ |
| Vedení týmu | „Ostatní to umí líp než já.“ |
Imposter syndrom postihuje i zkušené a lidi ve vedení
Syndrom podvodníka se rozhodně netýká jen juniorů. Nevěříš? Stačí zavítat na diskuze na Redditu mezi seniorními vývojáře s několikaletou praxí, tech leadery nebo lidmi z vedení firem. U nich imposter syndrom pramení z vysokých očekávání – i přes úspěchy mají pocit, že si svoje místo nezaslouží a ostatní jsou kompetentnější.
Nesouvisí s tím, kolik toho umíš – ale s tím, jak interpretuješ vlastní úspěchy.
Jinými slovy: čím víc rosteš, tím větší je šance, že se s impostor syndromem někdy potkáš.
V IT je těžké poznat, jestli si vedeš dobře
A to je jeden z hlavních důvodů, proč je v tomhle oboru impostor syndrom tak rozšířený. Platí totiž staré známé: „Čím víc toho vím, tím víc si uvědomuju, kolik toho ještě nevím.“
Jedna z největších pastí spočívá právě v tom, že člověk nikdy nemá pocit, že už je „hotový“. V IT nikdy nebudeš vědět všechno.
Naučíš se Python → zjistíš, že existuje Django. Pak Docker, cloudové technologie, databáze, DevOps, AI nástroje… Najednou se před tebou otevře dalších deset oblastí. 💣
Hodně lidí si tohle vykládá jako důkaz vlastní neschopnosti. Ve skutečnosti to ale jen znamená, že jsi v bodě, kdy si dáváš dohromady souvislosti a utváříš obrázek o tom, jak obrovský obor to je.
🎯 Problém často není v tom, že se učíš pomalu. Pohybuješ se v oboru, kde se cílová čára neustále posouvá. To bude platit vždycky – pro seniory stejně jako pro juniory.
Imposter 2.0: Co se všechno se změnilo s příchodem AI
V éře AI se dnes potýkáme s novými výzvami, které před pár lety ještě neexistovaly a umělá inteligence přináší nový druh nejistoty. Výsledkem je trh pod velkým tlakem, kde mají všichni bez ohledu na senioritu pocit, že by měli podávat ještě vyšší výkon. Pojďme na to mrknout detailněji. 👇
Přisluhování zásluh „jsem to já, nebo AI?“
Dřív to bylo jasné: napíšeš kód, ten spadne, opravíš ho, hurá! 🥳
Dneska ti AI servíruje už přežvýkaný kód. A výsledek? Sice funguje, ale možná máš pocit, že tvůj úspěch je jenom… půjčený? Časem tě nahlodá, jestli za to vděčíš sobě, nebo AI. Možná ti zkrátka chybí takový ten pravý pocit programátorského zadostiučinění, který ti dřív nebyl cizí. A který přicházel skoro pokaždé, když člověk něco rozchodil od nuly.
K zamyšlení: Zajímavé přitom je, že když si necháš poradit od zkušenějšího kolegy, nikoho to nepřekvapí. U AI jsme ale na sebe mnohem přísnější. Přitom schopnost správně formulovat zadání, zkontrolovat výstup a integrovat ho do existujícího projektu je sama o sobě dovednost.
Laťka se posouvá každého půl roku
Ještě v roce 2021 byla znalost a ovládání Reactu stabilní dovedností a v CV se to hezky vyjímalo celé roky.
Jenže dnes? Relevantní sada dovedností se obměňuje prakticky s každým vydáním nového AI modelu. Loňské „musíš se naučit prompt engineering“ nahradilo „musíš vědět, jak navrhovat agentní pracovní postupy“… A i to brzo nahradí nějaký nový skill.
„Poločas rozpadu technické dovednosti související s umělou inteligencí se dnes počítá na měsíce, nikoli na roky. Když se navíc očekávání trhu mění rychleji, než se stihneš zorientovat, je snadné získat pocit, že zaostáváš.“
– The Pragmatic Engineer
Přechod do IT z jiného oboru? Pochybnosti zaručeny
Pokud ses do IT dostal přes rekvalifikaci nebo kariérní změnu, pravděpodobně ten pocit znáš hodně dobře.
Sedíš na první poradě, kolegové se baví o věcech, které slyšíš poprvé v životě. Někdo programuje od střední, jiný má za sebou pět let praxe, další vystudoval informatiku. A ty? Máš za sebou kurz, nespočet hodin samostudia, experimentování s vlastními projekty a umělou inteligencí a… hodně odhodlání.
Právě tady bývá impostor syndrom nejzákeřnější. Nutí tě soustředit se na to, co ti chybí, a přehlížet všechno, co si do IT přinášíš.
💬 Co na to kariérní poradkyně ENGETA Lenka Skalická?
„Zkušenosti z předchozích profesí a soft skills mají mnohem větší hodnotu, než si lidé uvědomují. Schopnost komunikovat s klienty, organizovat práci nebo fungovat v týmu bývá v praxi stejně důležitá jako znalost konkrétní technologie. Většina lidí si ale při změně kariéry bere v potaz to, co se teprve učí – ne to, co už dávno umí.“
Naše absolventka Lucie na nové pozici IT byznys analytičky dnes spojuje dva světy, které si často nerozumí – byznys a IT. Přečti si celý její příběh! 😍
Sociální sítě situaci nezlepšují
Stačí pět minut na LinkedInu a získáš pocit, že všichni kolem právě mění práci, sbírají certifikáty, zapojují se do open-source projektů, přednáší na konferencích nebo zakládají startupy.
Jenže sociální sítě fungují jako výloha. Vidíš jen výsledek, ne cestu. Nevidíš odmítnuté pohovory, projekty v koši ani večery, kdy si někdo možná říkal úplně to samé co ty: „Co když na to nemám?“
Porovnávání s ostatními je jeden z nejrychlejších způsobů, jak si vypěstovat pocit, že zaostáváš.
Hledáš inspiraci na vlastní projekty do portfolia? Mrkni na tenhle článek!
Možná není cílem pochybnosti úplně vymazat
Tohle může znít zvláštně, ale co když není problém samotná nejistota?
Co když je problém až ve chvíli, kdy tě začne brzdit?
Pokud měníš kariéru, nastupuješ do nové práce nebo se učíš technologii, která je pro tebe úplně nová – určitá míra pochybností je naprosto normální. Bylo by spíš zvláštní, kdyby vůbec nepřišla.
Ale pokud tě začne od práce brzdit všudypřítomný, někdy až paralyzující strach, je na čase zpozornět.
Cílem každopádně nemusí být zbavit se všech pochybností. Cílem může být naučit se fungovat i ve chvíli, kdy je máš.
Lidi, kteří se posouvají dál, se pravidelně dostávají do situací, kde si nejsou jistí. Právě proto se často říká, že impostor syndrom je vedlejším efektem růstu.
Neznamená to, že na to nemáš. Znamená to, že se vrháš do neznámých vod, nemáš pevnou půdu pod nohama a zažíváš nové situace poprvé.
„Dobrý vývojář podle mě není ten, kdo zná odpověď na všechno. Je to člověk, který si umí poradit, když odpověď nezná.“
– Jakub Málek, SW Engineer v ENGETU & Nuomy
Co dělat, když pochybnosti začnou přebírat kontrolu
Pokud je necháš bez povšimnutí příliš dlouho, může mít nepříjemné následky.
Někteří lidé začnou odmítat nové příležitosti, protože mají pocit, že na ně ještě nejsou připravení. Jiní si naopak dokazují vlastní hodnotu neustálou prací navíc a postupně směřují k vyčerpání nebo vyhoření.
Časté bývají také úzkosti, nízké sebevědomí nebo strach zapojit se do týmových diskuzí.
To všechno může brzdit kariérní růst mnohem víc než nedostatek technických znalostí.
„Syndrom podvodníka není problémem nízkého sebevědomí nebo nedostatku sebedůvěry. Je to problém neschopnosti přesně vnímat své vlastní schopnosti. Řešením není říkat si, jak jste skvělí. Co opravdu pomáhá, je vyhledávat objektivní, konstruktivní zpětnou vazbu, která vám pomůže kalibrovat vaše vlastní sebehodnocení s realitou.“
– Alicia Liu
Jak s impostor syndromem pracovat
Neexistuje jedna magická rada. Existují ale věci, které fungují:
1. Založ si „složku důkazů“ (seznam úspěchů)
Mozek má tendenci pamatovat si hlavně chyby. Pochvaly, pozitivní zpětnou vazbu a úspěchy zatlačí do pozadí. Tak si je ukládej – ať máš o co se opřít, když přijde pochybovačná nálada.
Co tam patří:
- pochvaly od kolegů, vedení nebo lektorů,
- poděkování od klientů/spolužáků,
- úspěšně dokončené projekty,
- zpětná vazba z pohovorů,
- věci, které ti šly, bavily tě nebo příjemně překvapily,
- nové dovednosti,
- překonané překážky.
2. Přestaň čekat, až budeš „ready“
Ten moment, kdy se budeš cítit stoprocentně připraveně většinou nepřijde. Hodně lidí odkládá pohovory nebo první velký krok jen proto, že mají pocit, že ještě neumí dost.
Ale víš co? Kariérní růst začíná právě ve chvíli, kdy uděláš krok dopředu ještě předtím, než se cítíš 100% ready.
3. Bav se o tom s ostatními
Jedna z nejhorších věcí je myslet si, že tenhle pocit zažíváš jen ty. Když se začneš bavit s kolegy nebo lidmi z komunity, často zjistíš překvapivou věc. Spousta z nich řeší úplně stejné pochybnosti. Jen o nich běžně nemluví.
4. Nauč se přijímat pochvalu
Když ti někdo řekne: „Skvělá práce!“
Neodpovídej automaticky: „To nic nebylo.“
Zkus místo toho jednoduše říct: „Díky.“ Časem možná začneš věřit i pohledu ostatních.
5. Zaměř se na progres, ne na dokonalost
V IT nikdy nebudeš znát všechno. A ani nemusíš. Důležité je, že se posouváš.
Přijmout, že nebudeš vědět všechno, není rezignace. Rezignace znamená vzdát se dalšího rozvoje. Přestat se učit nové věci a smířit se s tím, že už se nikam neposuneš.
Přijetí nejistoty je něco úplně jiného. Znamená pochopit, že ani ti nejlepší vývojáři, analytici nebo specialisté neznají odpověď na všechno. Ne proto, že by byli málo schopní, ale proto, že dnešní technologie se mění rychleji, než je kdokoliv schopný obsáhnout.
Jakmile si tohle připustíš, přestaneš se soustředit na to, co všechno ještě neumíš, a začneš víc vnímat vlastní progres.
Místo potřeby mít odpověď na všechno si dovolíš některé věci teprve objevovat. A právě v tom bývá jeden z nejdůležitějších kroků při práci s impostor syndromem.
„AI nástroje zásadně narušily tradiční zpětnou vazbu, která lidem dříve přirozeně potvrzovala, že odvádějí dobrou práci. Některé průzkumy navíc naznačují, že až polovina pracovníků potají využívá AI k úkolům, k nimž se v týmu stydí přiznat, což pocity nepatřičnosti dál prohlubuje.
Řešením je přestat hrát podle starých pravidel, která už neplatí, a nastavit si nová, zdravější měřítka pro to, co znamená ‚odvést dobrou práci‘. To může zahrnovat shromažďování objektivních podkladů o vlastní práci, aktivní vyžadování zpětné vazby od leaderů a taky záměrný výběr firem, které mají transparentně nastavené kariérní postupy. Nemůžeme totiž po zaměstnancích chtít, aby v takto dynamické době úspěch jen odhadovali nebo zaměstnavatelům četli myšlenky.“
– Lenka Skalická, Talent Acquisition Consultant v CGI & kariérní poradkyně ENGETA
Kdy už je čas vyhledat pomoc
Pokud tě syndrom podvodníka dlouhodobě omezuje, vede k úzkostem, přetížení, stresu, horší schopnosti se soustředit, tlaku na výkon, vyhoření nebo výrazně ovlivňuje tvoje sebevědomí, není ostuda obrátit se na odborníka.
Stejně jako řešíš technický problém s někým zkušenějším, může dávat smysl řešit i ten psychický.
Shrnutí
V IT se syndrom podvodníka objevuje často, protože jde o prostředí plné změn, učení a vysokých očekávání. Důležité je položit si otázku: Brání ti tyhle pochybnosti dělat věci, které bys jinak dělal/a?
- Ano – stojí za to s nimi začít pracovat.
- Ne – možná nejsou nepřítel, za který je považuješ. Možná jsou jen signál, že jsi v prostředí, kde rosteš a posouváš se dál.
A jestli máš pocit, že nestíháš, nemusí to znamenat, že zaostáváš. Možná se jen pohybuješ v oboru, kde se cílová čára neustále posouvá. A právě proto si i velmi schopní lidé někdy připadají, jako by byli pořád na začátku.
Máš pocit, že stojíš na místě, i když se pravidelně učíš
Možná nepotřebuješ další desátý kurz zdarma z YouTube, ale jasnou strukturu, zpětnou vazbu a komunitu lidí na podobné cestě.
Mrkni na naše IT kurzy, kde tě provedeme studiem krok za krokem a pomůžeme ti získat jistotu v dovednostech, které firmy opravdu hledají.
Nebo někdy zavítej na jednu z našich offline akcí, kde můžeš pokecat s lidmi z oboru a načerpat novou inspiraci! 😍 Pravidelně se potkáváme na hackathonech a vzdělávacích meetupech.
Mohlo by tě zajímat
