Největší evropský hackathon: místo, kde Engeto Academy nemůže chybět
Na konci listopadu jsme si s kolegou Filipem Holcem sbalili kufry a přesunuli se do Finska. Kromě cool loga a faktu, že je Junction tak exkluzivní akce, až jsem se na ni málem nedostal, to pro mě byla nová zkušenost. Filip se účastnil i loňského ročníku, a protože IT je naší prací i koníčkem, nenechal…
Jsou to 2 dny ve finském Espoo. Jsou to stovky hackerů v konferenčním centru Dipoli. Je to největší evropský hackathon. Je to Junction 2017.
Na konci listopadu jsme si s kolegou Filipem Holcem sbalili kufry a přesunuli se do Finska. Kromě cool loga a faktu, že je Junction tak exkluzivní akce, až jsem se na ni málem nedostal, to pro mě byla nová zkušenost. Filip se účastnil i loňského ročníku, a protože IT je naší prací i koníčkem, nenechal jsem se k účasti dlouho přemlouvat.
Junction je akce, na kterou se každoročně sjedou programátoři, nápadotvůrci, designeři a další IT lidé z celého světa. Během 48 hodin jednotlivé týmy pracují na nových originálních aplikacích a produktech na předem zadaná témata a bojují o první místo.
Téměř všechna témata vybírají sponzoři akce — velké firmy a nadnárodní giganti typu Microsoft, Finnair, Elisa, ale i veřejnoprávní organizace. Letos mohli vývojáři hackovat například pro evropskou vesmírnou agenturu ESA nebo pro helsinskou stavební společnost Stara.
Tým si mohou účastnici vytvořit už před začátkem akce, což ale nebyl náš případ. Proto jsme hned po úvodní části s Filipem sedli před hlavní stage, připojili se na Junction Slack a hledali, do jakého týmu bychom se mohli přidat. Každý z nás chtěl pracovat v rámci jiného tématu, a tak jsme si našli vlastní týmy.
Tým máš a teď se ukaž!
Mojí maličkosti se nakonec ujala skupinka dalších 4 lidí. Dva Fini, Vietnamec, Ind a já. Ze dvou z nich po chvilce vypadlo, že jsou lékaři a mají v plánu dělat aplikaci s fitbitem Movesense od firmy Suunto a zpracovávat data o pacientech z data lake poskytnutým firmou Sitra.
Protože nikdo neměl konkrétní vizi aplikace, která by se dala uskutečnit za 48 hodin, rozdělil se tým na 2 tábory. Vývojářská část zkoumala senzor Movesense a snažila se ho zprovoznit, aby z něj dostal nějaká data. Druhý tábor zkoumal data obsažená v databázi firmy Sitra a vymýšlel, co by se s nimi dalo udělat za inovativní aplikaci.
Firma Suunto poskytla detailní návod k tomu, jak se k senzoru připojit. Dokonce přidali i zdrojové kódy několika ukázkových aplikací. Příprava vývojového prostředí mi ale trvala věčnost. Bylo potřeba postahovat vývojové prostředí pro Android, všechna SDK, zkompilovat ovladače a pak metodou pokus omyl všechno zprovoznit.
Bez zádrhelů by to byla nuda
Fakt, že Wi-Fi s námi pod náporem tisíce připojených vývojářů moc nespolupracovala, také ničemu zrovna dvakrát nepomáhal. Když se nám konečně podařilo všechno zkompilovat a spustit na mobilu, začaly problémy s připojováním k senzoru.
Vystřídali jsme 3 různé kusy Movesense, než nás napadlo, že by chyba možná mohla být na naší straně. Když jeden z kolegů ochotně propůjčil svůj mobil, jakoby zázrakem se ukázková aplikace začala spolupracovat a senzor se připojil skoro pokaždé.
Další krok byl vytvořit pěkné uživatelské rozhraní. Protože s tvorbou uživatelského rozhraní v Android Studiu s nativními prvky UI neměl nikdo v našem týmu moc zkušeností, rozhodl jsem se místo toho použít React.
Sobotním cílem tedy byla upravit ukázkovou aplikaci tak, aby brala data ze senzoru a posílala je do javascriptové aplikace běžící v prohlížeči.
Nebýt kávy, čaje a občerstvení dostupného na místě, zřejmě bych se odebral do předčasného ajťáckého důchodu. Naštěstí se o nás organizátoři starali, a tak jsem mohl do noci zůstat u počítače a bušit na klávesy bez rizika, že bych pošel vyčerpáním.
Den druhý
Do nedělního rána se povedlo naprogramovat aplikaci se dvěma obrazovkami, která brala data ze senzoru, který jsem nikdy předtím neviděl, přes technologii, se kterou jsem nikdy nepracoval, na operačním systému, pro který jsem nikdy nevyvíjel.
Říkal jsem si, že jestli tohle něco vyhraje, tak do sebe na ex kopnu tu půlku slivovice, co jsem s sebou dovezl a pravidelně rozléval mezi kolegy.
Co jsem možná trochu podcenil bylo množství práce, kterou odvedly mozky v druhém táboru našeho týmu. Zatímco já se pral s hardwarem a zápolil s Javou, kluci vedle mě snovali mistrnou myšlenku o revoluční zdravotní aplikaci.
Po odevzdání zdrojových kódů v 10 ráno, jsem byl tak unavený, že všechny moje myšlenky směřovaly k nějakému kousku místa, kde bych mohl složit hlavu před vyhlášením. A zjevně jsem nebyl jediný, koho tahle geniální myšlenka napadla. Bohužel se nám to ale úplně nepodařilo realizovat.
Hned v neděli ráno nám totiž organizátoři nakázali sbalit se z prostor Aalto University, kde jsme byli ubytovaní. Když jsme tedy všichni vysílením padali jeden na druhého, nebylo si kde ustlat. Musel jsem to tedy až do vyhlášení ve dvě odpoledne protrpět na židli.
Kam se ztratil Filip?
Zatímco jsem se hrabal v úkolech pro náš tým, Filip pracoval ve skupině s Finem, dvěma Ruskami a Španělkou. Přidal se k týmu, který na svém nápadu pracoval už před Junction a na hackathon přišel svůj projekt technicky posunout.
V rámci projektu s názvem Cereal programovali aplikaci na trackování procesu ucházení se o práci ve více firmách. V ENGETO Academy s takovým procesem taky pracujeme, a tak se toho Filip rychle chytil.
S Jerem pracoval na backendě v PythonDjango a získávání dat z otevřeného API, zatímco ostatní makali na frontendu, řízení projektu a designu aplikace. A po 48 hodinách se podobně jako já sesunul vyčerpáním na židli a vyčkával na vyhlášení.
Vyhráli jsme 20 tisíc euro?
Protrpěné čekání pominulo a přišly výsledky. Vyhlašovalo se po kategoriích a po výzvách firem. Zábava s firmou Elisa, chytré město se Stara, sportovně orientovaná mobilní hra s Veikkaus… Trvalo snad věky, než se moderátoři dostali k naší kategorii — zdravotnictví. Ve výzvě Suunto jsme se neumístili, ale Sitra, s jejíž databází jsem vůbec nepracoval, nás umístila na 3 místo.
A Filipův tým? Jejich tým se bohužel neumístil, ale sám Filip uznal, že konkurence pracovala na víc cool projektech. Na druhou stranu byl jejich projekt jedním z mála, který bude mít přesah do reality i po hackathonu.
Skromně jsme si odslavili svoje a rozloučili se. Hackathon skončil, výsledky byly vyhlášené a tak byl nejvhodnější čas přesunout se na ubytovnu a padnout do postele. Po opravdu tvrdém spánku jsme pak ještě zamířili networkovat na afterparty.
Junction byla skvělá akce, plná napětí, nervů, aha momentů a překonávání sebe sama. Nejvíc mě na ní bavila ta ohromná koncentrace IT mozků pod jednou střechou.
Podle počtu uživatelů na Slacku se Junction letos účastnilo přes 1 800 lidí z celého světa. Příští rok to bude víc, a to si nemůžu nechat ujít. Rozhodně pojedu znovu.
