„Na střední jsem měl z programování pětky, teď mě to živí. A baví.“
Říká se – dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Erikův příběh ale dokazuje, že stačí změnit přístup a to, co tě dřív trápilo, tě může naplňovat. Přečti si jeho vyprávění o tom, jak se po letech vrátil k programování, začal se učit a získal práci v CGI.
Ahoj! 🙂 Jmenuju se Erik, v ENGETU jsem absolvoval Java Akademii a rád bych se s tebou podělil o svůj příběh. K programování nemám žádné speciální předpoklady nebo talent. Musel jsem si to odpracovat a zasloužit. A to je možná něco, co potřebuješ slyšet nebo tě inspiruje.
To, že dnes programuju, je trošku paradox
Chodil jsem na střední odbornou školu v Brně – obor Informatika. Super začátek kariéry programátora, říkáš si? Těsně vedle. Byl jsem mladý a moc mě to nebavilo. Měl jsem spolužáky, kterým to šlo a dokázali přemýšlet jako programátoři. Já byl puberťák, kterého to nezajímalo. Učili jsme se technologie, které se dnes už moc nevyužívají a učitelům chyběla komerční praxe. Je opravdu velký paradox, že mě programování dneska živí, přitom jsem z něj na střední propadal. Dodnes z toho mám trochu mindrák a kolikrát si říkám, že to není pro mě.
Na vysokou jsem nešel. Jak už tušíš, programování mě tehdy prostě nechytlo a myslím, že bych se tam jen trápil. Povedlo se mi najít práci takového toho všeobecného ajťáka. Kromě správy počítačů jsem řešil i objednávky, dokonce nějaké grafické úpravy – malé věci, ke kterým jsem nepotřeboval žádné odborné znalosti.
Pak přišel COVID-19 a to mi vlastně hodně pomohlo. Ve firmě nastal útlum, práce ubylo a já začal přemýšlet, jestli je tohle opravdu to, co chci. Došlo mi, že bych pro svoji kariéru mohl udělat víc. Začal jsem si proto zjišťovat, co bych se mohl učit a po pěti letech se znovu vrátil k programování.
V lednu 2021 jsem si začal psát něco pro sebe a brzy si řekl, že by to asi chtělo něco organizovaného, abych se opravdu posunul. Našel jsem kurzy, za které člověk zaplatí desetitisíce a je tam třeba 10 měsíců. Někomu to určitě může pomoct, ale pro mě to ideální nebylo. Stejně tak jsem neměl úplnou důvěru v krátké kurzy na pár hodin. Hledal jsem nějaký kompromis a našel ENGETO a vaše kurzy programování. Líbil se mi koncept Akademií na 3 měsíce za odpovídající peníze a dobré recenze.
Věděl jsem, že se mi to vyplatí, jen když pořádně zaberu
Volba padla na Java Akademii. V Pythonu jsem sám psal od ledna, má jednodušší syntax a snáz se učí. Java je naopak složitější a pomoc lektora se hodí. Jakmile ale člověk Javu zvládá, věřím, že přechod na další jazyk je o něco snadnější.
Kurz byl super. Měli jsme spoustu praktických domácích úkolů, které člověka nutily něco dělat a zdokonalovat se. Lektoři byli taky perfektní. Kdykoliv jsem je mohl vyrušit a na cokoliv se zeptat, vždycky se vším ochotně pomohli a dokázali nás motivovat. Moc se mi líbila i osnova kurzu. Online forma výuky fungovala skvěle a osobně v ní vidím jen benefity. Například ze začátku, když jsem se potřeboval pořádně ve všem zorientovat a dostat se do toho, jsem si určité lekce pouštěl i několikrát znovu dokola – na firemním stolním počítači, na kterém se zpracovávaly faktury. 🙂 Notebook jsem si totiž polil. Musel jsem si na ten stolní počítač nainstalovat vývojové prostředí a dvakrát se mi stalo, že jsem byl v práci do devíti do večera – byla zrovna lekce a já bych se neměl jak jinak učit. Po čase jsem si koupil repas, abych se mohl učit v klidu na svém doma. Moje začátky holt byly trošku kostrbaté. 🙂
Učení jsem věnoval průměrně tři hodiny denně včetně víkendů, protože jsem opravdu chtěl udělat pokrok a využít tu příležitost na maximum. Když jsem například neměl co dělat v práci, tak jsem se učil. Nepovažuju se za programátorský talent. Věděl jsem, že si to musím odmakat, ale vyplatí se mi to. A osobně bych to ani nenazval nějakou prací nebo učením. Když programuješ, tak si svým způsobem hraješ.
Po pohovoru jsem si nedával moc šancí
Tři měsíce utekly jako voda a já se pořád hodně učil i sám. Přišlo mi, že pro firmy ještě nemůžu být zajímavý a ani mě nenapadlo hledat si práci. Pak mě ale oslovila studijní koordinátorka ENGETA s nabídkou práce v CGI. Sám bych si na to nikdy netroufnul, takže to bylo opravdu štěstí.
Po pohovoru jsem si myslel, že nemám nejmenší šanci. Musel jsem popsat kód a nešlo mi to tak, jak bych chtěl. Na druhou stranu jsem snad ukázal, že se tomu chci věnovat, mám za sebou komplexní kurz a dál programuju ve volném čase. Když mi pak volal – dnes už – můj nadřízený, říkal, že hodně lidí na pohovoru nevyčte z kódu vůbec nic a pro něj je důležitá i ta ochota na sobě pracovat. Tak jsem uspěl.
Nenech se odradit
Pracuju teď ve velkém kolektivu. Dělám na aplikacích ohledně elektráren a moc mě to baví. Zhruba 15 % času trávím komunikací s kolegy, 85 % pak věnuju samotným úkolům. Není to ale vždycky jen legrace. Někdy se třeba na tři dny zasekneš na jediné věci. A to k tomu patří. Musíš někde začít a časem se dostaneš i k velkým kreativním věcem jako jsou třeba hry. Já se chci pořád posouvat, proto každý den po práci ještě dál programuju. Přemýšlel jsem taky o kurzech angličtiny. Teď ji sice nepotřebuju, ale ta moje je dost neoprášená a v IT je to dnes skoro nezbytnost.
Pokud tedy uvažuješ o kariéře ajťáka, připrav se na to. A nenech se odradit, když si za něčím jdeš. Zkoušej, co tě baví. Někdy nemusíš hned měnit obor, možná stačí jen prozkoumat jiné oblasti. Anebo se k tomu vrátit po nějaké době, jako já. 🙂 Držím ti palce! 🙂
